Bichlárna

12. února 2015 v 11:52 | Nami |  Hřejivá výzva
První článek Hřejivé výzvy na téma Místo, které miluješ.



Místo je poněkud nepřesný název. Možná by se spíš hodilo místečko, místo odkud vyrážím na další milovaná místa (místa v místě?) nebo úplně jednoduše - knihovna.

Pravda je, že vlastně žádnou knihovnu nemám nebo by se taky dalo říct, že celý můj pokoj je knihovna. Už dávno mi došlo místo, kam by se dali knihy dávat a to jich ještě zdaleka nemám tolik, kolik bych chtěla. Mám knihy na poličkách, na stole, ve skříni, v komodě, pod polštářem a samozřejmě na zemi. (Tam se toho vždy vejde nejvíc.) Každá ta knížečka, ať už je sebevíc zahrabaná mezi ostatními nebo si vysloužila privilegované místo pod mou hlavou, je okno kterým nahlížím do svých oblíbených světů. A v každém takovém světě je jedno místo, kam se vracím nejraději.

Může to být strážní strom, sovinec, uzoučká skluzavka, gauč v kuchyni nebo hřbet draka. Pokaždé je to jiné a všechno najdu ve svém pokoji pod peřinou osvětlené baterkou. (Protože v noci se spí, v noci se nečte, že.) Zatěžko vybrat, které místo je to, které opravdu nejvíc miluji a kam se nejraději vracím. Když tedy pomineme samotnou vstupní bránu do světa fantazie, asi si vyberu to nejstarší místo, které znám nejdéle.

Nejsem z Potterovské generace, alespoň ne úplně. Vyrostla jsem na filmech, ale tenkrát jsem to až tolik nevnímala. Přišlo mi to jako hezký příběh, ale pouze filmový. V té době jsem četla typické knížky pro holky, nikoliv fantasy. Až v mých třinácti letech někdo dostal ten úžasný nápad koupit mi Harryho Pottera i vytištěného. Vlastně je trochu hloupé, když si uvědomím, že jsem jako první dostala poslední díl knihy. Před tím jsem viděla jen filmy, ale děj navazoval, takže mě to od čtení neodradilo (zaplať bůh).

Doteď si vybavuji, jak horlivě jsem celou knížku přelouskala jen za víkend a dostala jsem kvůli tomu špatnou známku z matematiky. Ale právě tenhle moment zapříčinil tenhle takříkajíc lavinový efekt. Téměř hned jsem přečetla i zbytek knih, které jsem si musela popůjčovat všude možně. (Mám dojem, že mám kvůli tomu stále u některých lidí dluh. Asi jim budu muset taky nějakou knížku půjčit.) Během následujících dvou let se ze mě stal největší potterhead co jsem znala. (Ne že bych moc lidí obecně znala.) Někdy v té době jsem taky objevila fanfikce a následně i další fantasy knížky. Začalo to Eragonem a Lovkyní snů.

Po nástupu na střední mě tohle šílenství kolem kluka s jizvou konečně už trochu opustilo (konečně, páč jsem musela okolí lézt děsně na nervy) a já přesedlala na japonský komix a seriály (to jest manga a anime). Až v téhle době, která trvá do teď jsem si pořádně uvědomila, které místo mám ve světě Harryho Pottera opravdu nejraději. Není to ani velká síň, ani jedna ze společenských místností, ani hřiště famfrpálu. Je to zdánlivě prachobyčejný sovinec.

Fakt je, že miluji sovy, ale to není úplně ten hlavní důvod. (Ovšem kdyby mi někdo chtěl koupit Výra, odkývu vám úplně všechno.) Sovinec je ve věži, nikdo tam moc nechodí a moc lidí to tam ani nenapadne mít rádo. Je to však místo, které poskytuje kouzelníkům spojení s vnějším světem, s jejich rodinami a poskytuje přístřeší jejich zvířecím kamarádům. Je tam téměř ticho, přestože se vždy nejde nějaká sova, která nespí. Ideální místo pro samotářského člověka. Místo kde se dá schovat, dá se tu domluvit nerušená schůzka, dají se tu potkat i lidé, se kterými se jinde nesetkáte. Snad všichni se sem pravidelně vrací, každý jindy, ale jdou sem. Je to místo, které mají společné úplně všichni. To na něm miluji.

(A teď mě omluvte, čeká na mě další neprozkoumaný svět a další nádherné místo. Snad se mi zase nevybije baterka).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolik knih měsíčně přečtete?

25 a více
15 - 24
5 - 14
0 - 4

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama