Zase si jedu vlakem domů, pro změnu je narváno a já mám nutkání se každý dvě sekundy rozhlížet kolem, zda mi někdo nečumí přes rameno. Stejně čumí, to by tak hrálo aby lidi kolem nebyli zvědaví. Furt musej na člověka koukat (i když fakt, že mám rudé vlasy mi k nenápadnosti moc nepřidává, to uznávám). Asi si zvětším tuhle část, aby si jí přečetli a dali mi pokoj.