Láska? Co to je?

24. května 2015 v 16:00 | Nami |  Ten pocit, když...

Ten pocit, když se s vámi rozejde.


Každý druhý zná tenhle pocit. Rozchody jsou vcelku běžná věc, přestože jsou mnohdy velmi bolestivé pro minimálně jednu stranu. Já jeden celkem nedávno zažila. Po téměř ročním vztahu se mi vztah rozpadl díky šesti slovům.
"Hodně lásky, ale ne té mé." To bylo dopsáno na mém přání k narozeninám, které mi přišlo poštou. Krásný dárek, není liž pravda. Nicméně nechci si stěžovat na svou, teď už bývalou, přítelkyni. Nebyl to hezký způsob, ale asi k rozchodu se mnou tímhle způsobem měla důvod. Spíš mě následně šokovala má reakce.
Když jsem si to přečetla a sesumírovala (což zabralo asi dvě minuty, jelikož mozek prostě odmítl přijmout fakt, že čte to, co čte), civěla jsem na přání ještě pár dalších chvil, kdy jsem měla hlavu úplně vymetenou. Pak jsem zamrkala, přání založila do náhodné knihy a šla si dát svačinu. Snědla jsem si dva krajíce chleba a zasmála se sestře, která si to následně nakráčela do kuchyně ověnčená nákupními taškami (lepší než vánoční stromeček).

To byla celá má reakce. Nic, prostě absolutně žádný smutek, naštvanost, pláč, něco... Přijala jsem to jako fakt, že spolužačce se opravdu děsně nelíbí růžová. Ten nezájem byl víc děsivý než samotný rozchod, vlastně.

Po pár hodinách, které jsem strávila přemýšlením co se mnou sakra je jsem usoudila, že to bude šok. Ne že bych to vůbec nečekala, ale taky jsem nevyhlížela sovu s dopisem, kdy už ta zpráva konečně přijde. Ale ono to bylo pořád stejné, i po víc jak měsíci je to stejné. Ano je mi líto, že s ní nejsem, ale nijak to nedávám najevo. Ani vnitřně, nic v sobě nedusím.
Možná by si někdo mohl říct, že to teda nebyl moc vážný vztah, že jsem vlastně nebyla zamilovaná. Byla, na mě vlastně až moc. Byl to můj první vztah ( ne, není mi 13), první člověk, kterému jsem řekla ty kouzelně ohraná slova "Miluju tě". Nebyl to ideální vztah, ale dost pevný na to, že jsem mu dávala šanci i do budoucna. Díky ní jsem rodičům přiznala, že se mi nelíbí jen kluci. Díky ní jsem přiznala spoustu věcí sobě, vzájemně jsme si pomohly se spoustou problémů a spoustu si jich přidělali. Doteď lituju, že jsem jí zkazila vztah s rodinou, která jak se ukázali nehetero lidi nemá moc v lásce a nikdy toho nepřestanu litovat.

I přes to, emoce kolem tohohle odjeli na dovolenou. Pochybuju, že se někdy dostaví. Je to stejné jako když mi před pár lety oznámili smrt mého dědečka. Byl to jeden z nejbližších členů mé rodiny. Asi jsem mu dávala přednost i před rodiči. A tak jako teď, nikdy jsem pro něj neplakala. Občas je mi ze sebe zle. Pro něj bych měla vyplakat moře, on by si to sakra zasloužil. Nejsem ráda že umřel, za jeho život bych dala všechno. A stejně...

Asi mám v hlavě nějaký blok, nevím co jiného by to mohlo být. Kdyby to bylo jen u těhlech věcí, asi bych to nějak přežila. Ne že bych to považovala za dobrou věc, ale dalo by se to. Jenže já mám s emocemi všeobecně hodně velký problém. Spoustu jich vlastně vůbec neznám. Nikdy jsem je nezažila. Třeba jen to klasicky popisované štěstí. Pocit bezpečí, když vás obejme partner. Vztek je taky téměř neznámí. Strach. Popravdě mi často chybí i soucit. U spousty věcí si nejsem jistá, co vlastně cítím. Nevím jak to pojmenovat, nevím jestli bych to měla cítit.

Vlastně jsem si hodně dlouho a možná nikdy nebyla jistá, zda cítím lásku. Každopádně nechci brát svá slova zpět, na mé bývalé přítelkyni mi hodně záleželo a určitě jsem k ní cítila nejvíc. Asi to byla láska, ale jak má člověk jako já něco takového poznat? Podle milionkrát opakovaných frází z knížek? To asi nebude věrohodný zdroj. A každý člověk emoce popisuje trochu jinak.

Nevím, prostě nevím co se mnou je. Nemám tušení co vlastně cítím teď když to píšu. Asi nic. Obavu z toho, že si tohle někdo spojí se mnou? Ne, na to si dávám dost velký pozor. A kdyby ano, aspoň budu mít další jméno na seznamu lidí, co mi doporučí psychiatra. Vlastně můj mozek zajímá to, zda jít spát nebo se učit. Spát se chce mému tělu, učit se by prospělo mému vysvědčení. Asi si hodím korunou, zase je mi to úplně fuk. Tak jako skoro všechno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kristýna Kohoutová Kristýna Kohoutová | E-mail | Web | 26. května 2015 v 0:34 | Reagovat

Zdravím Tě,
ráda bych Ti nabídla možnost autorské spoluúčasti na mém připravovaném knižním projektu.
Úkolem je napsat vyjádření jakéhokoliv rozsahu, žánru a jazykových prostředků na téma "nejhorší situace v mém životě a nejlepší cesta z ní ven". Doplňující fází projektu je zodpovězení dotazníku na téma, který se zabývá životními hodnotami.
V případě zájmu o bližší informace mě, prosím, kontaktuj na e-mail kristynakohoutova@email.cz, případně na facebook do zpráv na facebook.com/KristynaKohoutovaCZ.  Bylo by mi ctí.
S poděkováním a přáním příjemného večera,
Kristýna Kohoutová

2 Nexi Nexi | Web | 27. května 2015 v 10:49 | Reagovat

No jedna moje hodně dobrá kámoška je na holky a naštěstí ji rodina přijala. Hodně mi vadí lidi, co tohle nedokážou přijmout. No a jak poznat lásku? Já nevím no. Já sama přemýšlím, jestli ji prožívám nebo ne. Ale každej mi na to odpoví, že to prostě poznám. Tak nevím. Jinak nejsi sama, kdo má problém s emocema.

3 Karkulka17 Karkulka17 | Web | 1. června 2015 v 21:48 | Reagovat

Drž se :-( rozchody jsou těžké...

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 14. června 2015 v 2:09 | Reagovat

Ten pocit, když se vám rozjedou nohy.
Ale jinak...no, stává se. Chápu.

5 May May | Web | 25. června 2015 v 21:05 | Reagovat

Známej pocit. Ale hele, myslím že my všichni - lidi - máme takovou schopnost předvídat. Když někoho potkáme, máme z něj nějakej pocit. A ten pocit třeba neni uplně nejlepší, ale my ho zaženem, páč se nám ten člověk líbí a chceme aby se nám líbil. Takže ten pocit dáme někam pryč. Až pak, když je zle, si vzpomenem. Ne? Aha. Tak ne, no.

6 podivnyptak podivnyptak | Web | 27. června 2015 v 12:45 | Reagovat

Ahoj Nami,
děkuji Ti za slova podpory u mého článku, měj se fajn.

7 hogreta hogreta | E-mail | Web | 17. července 2015 v 15:09 | Reagovat

Víš, že existuje i něco takového jako "EQ"? Říká se tomu emoční inteligence, ale podle mě je to dost zvláštní název, protože s inteligencí jako takovou to nemá vůbec nic společného. Nízké EQ může mít i člověk, který má IQ 160. Nicméně to možná bude odpověď na tvé otázky. Každý jsme jiný a někdo má EQ hodně vysoké, je hodně citlivý, hodně vnímavý a má velkou schopnost empatie, zatímco někdo jiný má EQ nižší. Podle mě je blbost se tím nějak zabývat a přemýšlet nad tím, proč necítíš něco, co bys podle ostatních cítit měla. Prostě tolik neprožíváš emoce, to je celé, jsi taková. A takovou by tě lidi měli brát. A takovou bys měla brát i sama sebe.

Že nepláčeš kvůli dědečkovi neznamená, že jsi ho neměla ráda. Jen to prostě nedokážeš vyjádřit emocemi, jako to většinou vyjadřují jiní lidé. Ale o míře tvojí lásky k němu to neříká vůbec nic.

Občas bych si to s tebou chtěla vyměnit. Mě rozpláče i reklama na prací prášek :-D. A to taky není zrovna příjemné, hodně věcí se mě hodně dotýká a dokážu se kvůli jedné maličkosti trápit i docela dlouho. A taky s tím nějak nedokážu nic udělat.

8 Anchor Anchor | E-mail | Web | 10. září 2015 v 22:32 | Reagovat

Takový dáreček :-|
Já taky nebrečela, když teta, má druhá máma, jak jsem o ní prohlašovala, umřela po nemoci v mých 10 letech, takže klid, asi je to normální. Dokonce jsem mamku utěšovala a necítila při tom nic. Jen možná šok. Tu chvíli si pamatuju doteď. Sobecky ještě prohlásím, že jsem se na ten věk těšila, od té doby jsme už mé narozeniny tak neslavili, stalo se to v můj oblíbený den a v ten měsíc narozenin, grrr, jako by to udělala naschvál :-D A pak jsem se zbláznila, stala se radikální naštvanou puberťačkou... Takže mám "pěkně" oddělené rané dětství :-| Kdo ví, možná by to zcvoknutí nastalo i tehdy, když by byla naživu :-) A k tvému dalšímu článku - možná jsem taky věděla dřív, že se to stane, nevíc prostřednictvím snu, ale není to jistý. :-)

9 ZdenekZ ZdenekZ | E-mail | 17. ledna 2017 v 15:00 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na nami.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama