Sprostoty

19. května 2015 v 16:53 | Nami |  Cestou vlakem

Zase si jedu vlakem domů, pro změnu je narváno a já mám nutkání se každý dvě sekundy rozhlížet kolem, zda mi někdo nečumí přes rameno. Stejně čumí, to by tak hrálo aby lidi kolem nebyli zvědaví. Furt musej na člověka koukat (i když fakt, že mám rudé vlasy mi k nenápadnosti moc nepřidává, to uznávám). Asi si zvětším tuhle část, aby si jí přečetli a dali mi pokoj.


No o čem jsem to chtěla vlastně dneska psát a děsně si stěžovat (jak jinak). Mohla by to bejt čeština, protože proč sakra musím umět pády v latině, ale to nikoho nezajímá. *Prostor pro poznámku, že nic co napíšu nikoho nezajímá.*
Ah, už vím. Sprostá slova, to jsem chtěla pobírat. (Choulostivějším by teď mělo dojít, že tohle pro ně není a mohli by se odporoučet.) Aby bylo jasno, nejsem buran a je mi jasný, že učitelku nebudu oslovovat vole, že nebudu mluvit jako dlaždič před malými dětmi, že jsou příležitosti při kterých se prostě sprostě nemluví. Nejsem kráva, i když mě tak nazývají. Ve spoustě situací se prostě sprostě nemluví a šlus.

Dokážu i pochopit, že některým vulgarismi vadí (tím myslím mé kamarády, ne postarší babičky) a snažím se s nimi mluvit normálně. To je všechno fajn. Co mě nebetyčně sere jsou lidi, jež slyší sprosté slovo a už si to k vám ženou (protože jim to nikdo neřekl, oni byli v tu chvíli na druhé straně místnosti) vám vynadat, že takhle se dáma/mladý pán nechová.

Co si budu namlouvat, většinou je to moje mamka. Mluvím s ní normálně, ani před ní nemluvím nijak vulgárně (výjimku tvoří tiché "doprdelky" když se mi podaří si o něco ukopnout malíček). Jenže ona snad poslouchá za dveřmi pokaždé, když vyjdu z obýváku, nebo já nevím. Před sestrou mluvím sprostě úplně běžně, nadáváme si navzájem do volů, zmrdů, idiotů a nepřijde nám to nijak hrozné. Nijak si to nebereme k srdci, mě se nikdy nedotklo, když mi sestra řekla, že jsem takový idiot, že i její matikář by brečel (to je skoro pocta, vlastně). Nijak nás to nežere, mluvíme tak v soukromí a neřveme na celej barák. Přesto mají někteří nutkavou potřebu nám do toho kecat a nutit nás říkat si křestními jmény. Nechápu, v nejmenším nechápu proč.
Pak je tu druhý případ, kdy se bavím s kamarádem (i celkem normálně) o něčem kontroverzním/něčem co bylo ve zprávách/o politice. Tam prostě nemám kolikrát chuť obsáhle popisovat tu a onu věc a moje pocity. Nějaký to kurvadorpdeleuž na správným místě řekne daleko víc o tom, jak mě to štve než poklidné sluníčkové kecy. Ale pár lidí to považuje za nevyzrálé a automaticky považuje můj názor kvůli vulgární mluvě za špatný. Jak kurva moje mluva ovlivňuje můj rozum? Já vám to klidně řeknu slušně, ale předtím mě upozorněte, že jste pindalové a musí se s váma mluvit jak se svatým.

Už s tím skončím, nebo takhle budu mluvit i doma a to by se nelíbilo. (Tohle vážně není má obvyklá mluva, jen se to do tohohle článku hodí.) Navíc ta holka za mnou se tváří nějak divně, heh.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolik knih měsíčně přečtete?

25 a více
15 - 24
5 - 14
0 - 4

Komentáře

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 20. května 2015 v 14:34 | Reagovat

Taky občas mluvím sprostě, stává se a je to normální, když okolo sebe slyšíš vulgární výrazy pořád, občas k tomu sklouzneš taky.
Jinak, způsob vyjadřování bohužel ovlivňuje hodně co si myslíš i když tobě to tak přijít nemusí, tak bacha na to :-D

2 Vesi Vesi | Web | 21. listopadu 2015 v 22:13 | Reagovat

Já mluvím celkem sprostě, na to, že mi je dvanáct...:D Ale můj mladší devítiletý brácha "Voldemort" mluví hůř "Ku.a už doprdele se z toho poseru, pi.o už, ten hajzl mě tak nas.al zm.d jeden!" "Adame, jak to mluvíš?!"), takže jsem v klidu. Já mluvím sprostě hlavně když mě kousne králk/skříń na mě spadne, a taky mezi kamarády, ale to je spíš takový to "Tyvole tohle, Tyvole tamhleto..."... :-D

3 Vesi Vesi | Web | 21. listopadu 2015 v 22:14 | Reagovat

heh, já mám v tom komentu chyb! promiň! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama